Začíná nám dlouhý závod, který trvá 24 hodin

Té noci mám neklidné spaní, často se probouzím, kontroluji telefon a znovu usínám, když znenadání zvoní budík. 3:30, matně vzpomínám, kde jsem a co mám dělat, vzdávám to. Odkládám. 3:50, zvoní znovu, těžkopádně se zvedám a přemýšlím... Oblékám se, vycházím z baráku, kde čeká taxi s Mírou uvnitř a nám právě začíná 24 hodinový závod, který se nám zaryl hluboko do paměti.

Na autobusovém nádraží Florenc, přesedáme do autobusu směr Brno. Cesta utíká jako voda a brzy se ocitáme na neznámém místě, kde je zima. Naše ranní setkání s brněnskou integrovanou dopravou nedopadá dobře. Volíme jednodušší a pohodlnější způsob. Taxi s pořadovým číslem dva. Asi za patnáct minut jsme na místě, tím je Brněnský automotodrom. Vydáváme se směrem k VIP lounges, kde začíná jeden z nejlepších, emocemi naplněných dní v mém životě.

U vstupu do VIP lóží se nás ujímá pán z RTR projects, kteří se dnes postaví dalším devětačtyřiceti vozům ve dvanácti hodinovém závodě ze série 24hseries v unikátním autě KTM X-BOW GT4, který má republikovou premiéru.

Pomalu se seznamujeme s prostředím, jdeme na obhlídku zázemí okruhu. Na krku nám visí TEAM/PIT WALL akreditace, která nás opravňuje ke vstupu do kteréhokoli boxu na trati a opravňuje nás k pohybu vlastně všude. Mezitím se na trati prohání polorozpadlá auta, načež doufáme, že je brzy vystřídají silnější a hezčí. Naše přání, jako by se stalo někomu rozkazem a pomalinku se začínají otevírat boxy a mechanici vytlačují závodní krasavce na čerstvý vzduch.

Mercedes SLS AMG GT3 támhle, Ferrari 458 Italia GT3 támhle, Lamborghini Huracán Trofeo hned vedle, Porsche 997 GT3R uprostřed a mezi tím velké množství BMW, ale i překvapivé vozy jako Renault Clio či Peugeot 208. O zábavu bude jednoznačně postaráno. Jdeme snídat a připravit se na dlouhý den.

Za chvilku vidíme, že se na trati objevují mladí motorkáři v doprovodu jednoho kaskadéra, který předvádí úchvatné kousky. Po krátkém vystoupení už jsou ale střídání ohlušujícím výjezdem vozů na tzv. formation lap, při dojezdu se začínají řadit do gridu. Auta přijíždějí několik minut v kuse, výsledné číslo se zastaví na 50 vozech na startu. Na dráze je během několika málo minut několik stovek osob, které se proplétají mezi auty. Náš hostitelský tým RTR projects se svým KTM X-BOW GT4 mají však problémy a už teď je jasné, že do závodu budou startovat z boxu.

Velká časomíra nad startovní/cílovou čárou je neúprosná, a z hodiny do startu je minuta, na dráze už jsou pouze závodní vozy s piloty. Ticho 10, 9, 8...3, 2, 1. Je to tady, safety car rozjíždí zaváděcí kolo a za pár okamžiků padá zelená vlajka, je odstartováno. A před námi 12 neuvěřitelných hodin.

Během několika okamžiků, nám dochází, že to pravé, ořechové je právě v boxech jednotlivých týmů. Panuje tam neuvěřitelná atmosféra, všichni sledují televize, kde se průběžně aktualizují časy. Každý má svou roli, od jídlo nosiče až k hlavnímu mechanikovi. To nejzajímavější se, ale pro tuto chvíli odehrává na trati. Začíná se projevovat převaha koňských sil a všechna auta kategorie A6 (GT3) se dostávají do popředí. Koncert 6,2 litrových Mercedesů SLS AMG GT3 doplňovaný občasným průjezdem Ferrari 458 Italia GT3 je naprosto bechderoucí. Také nás dost překvapilo množství odlétávající gumy od pneumatik. Téměř hodina závodu pryč a za našimi zády se v boxech začíná něco chystat. Že by první výměna pneumatik a střídání řidičů? Ano je to tak, jdeme přímo do dějiště. Nikomu nevadí, že stojíme na místě, kde za pár vteřin zaparkuje BMW M3 GTR s doběla rozžhavenými brzdami. Brzy ale uvolňujeme prostor a v tu ránu se přiřítí. To, co jsem kdysi vídával v televizi při závodech Formule 1 jsem měl teď na dosah. Ano, pitstop trvá o něco déle než u formule, ale vše ostatní je stejné. Týmová práce dosahuje maxima, každý krok navíc jsou i vteřiny, které se počítají. Každá chyba hraje roli. Během necelé minuty auto opouští prostor boxu a na všech je vidět pocit spokojenosti. Povedlo se, vše je v pořádku, prozatím, závod je ještě celý před námi.

Děláme svou práci a vstřebáváme spousty zážitků, které já i Míra prožíváme poprvé v životě. Vůně spálené gumy se táhne celým automotodromem, to celé doplňují zvuky všech závodních aut, která jsou velmi rozmanitá. Všechna mají něco do sebe, každé je originální a svým způsobem krásné. Jdeme se podívat do areálu, kde je připraveno mnoho doplňujících aktivit, neváháme a zkoušíme simulátor převrácení vozu. Nepříjemné... jsme rádi, že se to ještě nikomu z nás nestalo v reálu a snad ani nikdy nestane. O kousek dál vidíme kouř, naše oči zaměří místo vzniku, kam se vydáváme. Už zdálky vidíme malý žlutý Renault, který si klouže po parkovišti a předvádí drift okolním návštěvníkům. Nic moc zajímavého. Jdeme dál, vidíme motokáry, a proto si jdeme užít naší chvilku za volantem. Jediná chvilka, kdy jsem jenom minimálně žárlil na závodníky.

Zabaveni, se vracíme do RTR project lounge, kde se zahřejeme a testujeme další simulátor, tentokrát profi závodní simulátor. Po chvilce závodění a několika totálkách s Ferrari 458 odcházíme s pocitem bezmoci, ale stejně uvnitř věřím, že jednou budu závodníkem. Chvilku se ohřejeme a pozorujeme závod skrze sklo. Příjemné, to určitě ano, nezávidíme lidem na tribunách, ale ta opravdová atmosféra a ten pravý zážitek je pod námi. Moc dlouho nevydržíme a vydáváme se opět do boxů, kde sledujeme výměnu pneumatik, nabouraných částí vozů. V některých případech jsme svědky rozboru celého auta, výměny pružinky a znovu složení. Nasazení a soustředění mechaniků na nás působí jako perfektně sehrané divadelní představení. Každý kus nářadí má své místo a každý ví kam sáhnout.

Padla tma a všechno, co bylo přes den intenzivní a zajímavé, je ještě zajímavější a intenzivnější. Únava řidičů i celých realizačních týmů se začíná projevovat, dělá se víc chyb a v boxech se objevují čím dál tím častěji pomačkané plastové části vozů. V tu chvíli si uvědomuji, že to je přesně ta situace, kterou bych jednou chtěl řešit. Oprava automobilů se protahuje, ale nic není ztraceno. Každý může udělat chybu, každému může nastat technická závada. Vteřina nepozornosti, pozdní brzdění a vše může být ztraceno. Světla na automobilech nejsou také nějak extra účinné. Ještě, že už mají řidiči za sebou minimálně 150 kol a celý okruh znají nazpaměť.

Je neuvěřitelné, že po jedenácti hodinách a padesáti minutách má první a druhý závodník rozdíl necelého kola. Vyrovnanost startovního pole, alespoň co se jednotlivých kategorií týká byla obrovská. Vítězem se stává český tým Scuderia Praha, která se svým Ferrari 458 Italia GT3 ujela 324 okruhů o celkové vzdálenosti 1750km. Všem závodníkům závod skončil, ale nám dvou ještě zdaleka ne. Opět voláme taxi a vydáváme se na noční spoj zpět do Prahy. Okamžitě po usednutí do pohodlné sedačky autobusu usínáme a probouzíme se v Praze, kde čeká taxi číslo čtyři, které nás po více než 24 hodinách rozváží zpět do domovů. Děkujeme DREAM-CARS.cz, za možnost podívat se do útrob tohoto závodu. Pro milovníky aut, je to zážitek, který se nedá slovy popsat. Minimálně jsme objevili zábavu na pár víkendů v roce. Děkujeme Brno, děkujeme RTR projects a ještě jednou děkujeme DREAM-CARS.cz.

Technické zajimavosti

• Masarykův okruh má 5 403,19 m
• Šířka trati je 15 m
• Za závod se spotřebuje průměrně 5 sad pneumatik
• Za hodinu a půl se projede 100l benzínu
• Vítězné auto najelo za 12h 1750 km
• Tankování probíhá mimo box z důvodu velkého nebezpečí požáru
• Oficiální rekord Masarykova okruhu zdolal Ingo Gerstl BOSS GP

  (třída Open) Stroj: Toro Rosso STR1  1:39,093 jedná se o monopost Formule 1 z roku 2006